Klidně se mi smějte, že jsem jiná, ale já se směju vám, že jste všichni stejní:-)

Začátek a konec aneb Liška

9. března 2012 v 0:08 | El |  pro Pána

"Lidé zapomněli na tuto pravdu," řekla liška. "Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži..."
Jsem zodpovědný za svou růži...," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.


Copak nevíš že subinka je mnohem více zranitelná?
Jak zvíře které sis ochočil, naučil jsi ho plno nových věcí,
ukázal mu jiný život.

A pak odkopl a vyhnal ven do zimy.

A samo ať se stará. Jenže ono neví jak, protože plno věcí již zapomělo.
Zvířátko to táhne k lidem.
K jejich obydlím, domům, k teplu které z těch míst vychází.
A vůně.

Jenže nemá odvahu lehnout si před vrata a čekat jestli někdo otevře
a pozve je dál. Má strach z bolesti, z toho že je vyženou, zabouchnou dveře.
Zvířátko přeci nezná žádnou faleš, není lstivé, jen hledá teplou náruč
a hodného páníčka ke kterému se bude moci spokojeně schoulit.

Nic víc nepotřebuje. Nechce váš majetek, nechce nic co nemůžete dát.
Chce jen lásku, teplo a jídlo. Nic víc.
Za to vám dá vše co má. Svoji lásku a oddanost. Svoji blízkost a teplo.
Něco co si nekoupíte za všechno zlato světa.

Něco ryzího o co už moc lidí ani nestojí.
Zapomněli a nehledají.
Zvířátko to všechno vnímá a bolí ho to.
Prochází studenými ulicemi,
občas zahlédne nějaké lidi co jdou nakupovat, nebo nasedají do auta
aby jeli hledat své štěstí.
Jedou do práce kde celý den pracují aby si mohli koupit něco co jim udělá na chvilku radost.

Zvířátko tomuhle nerozumí. Chtělo by být jako lidé, aby jej měli rádi, ale neví jak být také takové. Samo už ani neví co je zač, neví co má dělat a jak se správně chovat.

Ztratilo s pánem své přirozené instinkty a teď mu chybí. Vždy bylo hodně jiné než ostatní zvířátka, snažilo se chovat jako většina ale nerozumělo si. A postupně se ztratilo úplně.

S pánem se našlo, vědělo kam patří, a cítilo se v bezpečí. Teď je zase samo, a nemá odvahu hledat nového páníčka.
Jenže srdíčko se na odvahu neptá. Prostě si jde za svým. Co může zvířátko dělat?
Sedí u domečku a kouká do oken, nahlíží za záclony a doufá že ho pozvou dál, dají mu misku s jídlem a vodu a teplý pelíšek. Tolikrát si to ve snech prožilo a věří že jednou se mu sen splní.


……….Co to znamená ochočit?"
"Je to něco, na co se moc zapomíná," odpověděla liška.
"Znamená to vytvořit pouta..."
"Vytvořit pouta?"
"Ovšem," řekla liška. "Ty jsi pro mne jen malým chlapcem podobným statisícům malých chlapců. Nepotřebuji tě a ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liškou podobnou statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě..."

"Můj život je jednotvárný. Honím slepice a lidé honí mne. Všechny slepice jsou si navzájem podobné a také lidé jsou si podobní. Trochu se proto nudím. Ale když si mě ochočíš, bude můj život jakoby prozářen sluncem. Poznám zvuk kroků, který bude jiný než všechny ostatní. Ostatní kroky mě zahánějí pod zem. Ale tvůj krok mě jako hudba vyláká z doupěte. A pak, podívej se! Vidíš tamhleta obilná pole? Nejím chléb. Obilí je pro mne zbytečné. Obilná pole mi nic nepřipomínají. A to je smutné. Ale ty máš zlaté vlasy. Bude to opravdu nádherné, až si mě ochočíš. Zlaté obilí mi tě bude připomínat. A já budu milovat šumění větru v obilí..."

Liška umlkla a dlouho se dívala na malého prince.
"Ochoč si mě, prosím!" řekla.
"Velmi rád," odvětil malý princ, "ale nemám moc času. Musím objevit přátele a poznat spoustu věcí."
"Známe jen ty věci, které si ochočíme," řekla liška. Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníku věci úplně hotové. Ale poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel. Chceš-li přítele, ochoč si mě!"
"Co mám dělat?" zeptal se malý princ.
"Musíš být hodně trpělivý," odpověděla liška. "Sedneš si nejprve kousek ode mne, takhle do trávy. Já se budu na tebe po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat. Řeč je pramenem nedorozumění. Každý den si však budeš moci sednout trochu blíž..."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Prostě Já Prostě Já | 26. března 2012 v 13:57 | Reagovat

Miluji tvoje články.Vždy do nich vpasuješ ještě nějakou tu myšlenku navíc.Mám přečtený celí tenhle blog a prostě jsi dobrá že dokážeš tak krásně psát. Závidím ti.

2 Eli Eli | 31. března 2012 v 18:47 | Reagovat

Moc děkuji.-)

3 Prostě Já Prostě Já | 5. dubna 2012 v 16:35 | Reagovat

Neni vůbec zač :D

4 V zajetí touhy a vášně opět hledám... subinku... V zajetí touhy a vášně opět hledám... subinku... | E-mail | Web | 25. července 2012 v 14:39 | Reagovat

Jelikož nyní vyvrcholily dlouhodobé nesouhry ve vztahu s moji současnou subinkou a došlo z její strany k vážnému narušení důvěry, jsem nucen začít hledat subku novou.
Nedělám si iluze, že bych ji našel ze dne na den a nejsem si jistý, zda ji vůbec najdu.
Nicméně, uvědomil jsem si, že subinku k životu potřebuji a klasický vztah (tedy bez prvků BDSM) mě již neuspokojuje.
I přes znechucení s konce předchozího vztahu, se tedy opět pouštím do hledání.

A jak bych si tedy svoji vysněnou subinku představoval ? Měla by to být inteligentní dívka drobné postavy, která mi bude důvěřovat, nebude mi lhát a nebude se živit sexem, ani nebude bezmezně lpět na penězích a stavět je na první místo. A dokáže milovat
Asi to nevyzní nejlíp, když to takto píšu, ale rád bych předešel věcem, na kterých už jsem v minulosti narazil. Ty pády jsou pak totiž velice bolestivé.
Dále by měla být přirozeně submisivní, nejlépe i trošku masochistka a to ideálně se vztahem k celé řadě BDSM praktik.
Nezáleží na tom, jestli už tyto praktiky zná, nebo v sobě teprve nachází touhu je poznat, nicméně, důležitá je vždy ta chuť a odhodlání si tímto způsobem "hrát".
Když to tedy trošku neuměle shrnu, moje subinka by měla být opravdu "úchylná".

Přesto, že by se mohlo zdát, že ve svém věku, 22 let, jsem na tyto věci ještě poměrně mladý a nemůžu s nimi mít příliš zkušeností, tak opak je pravdou.
Zajímám se o tyto věci již poměrně dlouho a dost už jsem toho v této oblasti vyzkoušel a zažil.
I to je jeden z důvodů, proč preferuji spíše subinka starší. Za ideální věkovou hranici považuji zhruba 30-35 let.
Tyto dívky již jsou vyzrálejší, netrpí zbytečnými předsudky a moc dobře ví, co chtějí.
Na druhou stranu, neříkám, že mě nemůže uchvátit i mladá 18ka, i to se jistě může stát. Jen to považuji za méně pravděpodobné.
Ono mezi těmito mladými dívkami je hodně takových, které si na to pouze hrají, protože je to nějakým způsobem moderní, či "in", "cool" atp...
V takových případech to však nemá žádnou budoucnost a vždy se to ihned projeví.
Kupříkladu, když skutečnou subinku plácnu po zadku v době, kdy to nečeká, tak místo "běžné" reakce uslyším vzrušené vzdychnutí...

Rovněž bych podotkl, že preferuji reálná setkání před zdlouhavým dopisováním, které mi nic nepřináší.

Více naleznete na mé stránce: www.subinka.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama