Klidně se mi smějte, že jsem jiná, ale já se směju vám, že jste všichni stejní:-)

Posel lásky

3. května 2011 v 12:21 |  básně
Přicházím,
na kolena poklekám,
hlavu skláním a v myšlenkách se ztrácím.
Čekám…


Čas jakoby se zastavil.
Zvedám svůj zrak, abych se s tebou spojila,
abych na věky naše duše propojila.
Mám pocit, že jsem opilá.
Opilá krásou zvěsti,
že se jednou schoulím do okamžiku nekonečnosti.
Tvůj hlas na mne promluvil
a pravil: " Jsi má Julie, krásko".
Jsem jako ve snách,
pomalu se zvedám
a doufám,
že jednou tvou podobiznu bez masky shledám.
"Buď mým Romeem" šeptám…
Ticho bez odpovědi.
Maska bez výpovědi.
Nic nevidím ani neslyším.
Slyším v hlavě jen tvá slova.
Jsou jako ozvěna.
Znova na kolena padám,
v dlaních květy zla.
Pláču…
Křičím…
V očích temno, žal i záblesk klidu.
Kdo jsi ty?
Kdo jsi bez masky?
Můj pán?
Žebrák s pár krejcary?
"Jsem tvůj posel lásky, má drahá…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 dommuz dommuz | 27. května 2011 v 11:30 | Reagovat

Hezké, má to duši.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama