Klidně se mi smějte, že jsem jiná, ale já se směju vám, že jste všichni stejní:-)

Únor 2011

Proklínám

21. února 2011 v 18:11 básně
Proklínám svou touhu
o trnech v očích tvých,
kde umrzá má naděje,
kde umrzá tvůj smích.

Moje otrokyně

21. února 2011 v 17:40 | El |  povídky
Už aby ji měl. Seděl ve svém velkém křesle a přemýšlel o tom jak se mu asi změní život.
Představoval si svoji otrokyni všelijak. Jednou měla tmavé vlasy, jindy to byla blondýnka, ale vždy byla drobná, a dětská, s pěknou tvářičkou a hezkými prsy.

Peníze a láska

14. února 2011 v 12:19 | El |  básně
Luxusní vila s osmnácti pokoji
a já tu ležím a hloupě koukám do stropu.
Nevím co dělat a proto prosím anděli
aby mi radu dali třeba pomocí tarotu.

Na farmě

4. února 2011 v 15:56 | El |  povídky
Kde to jsem? A co tu dělám? Jediné co ví je, že šla domů ze školy, a zastavilo u ní veliké bílé auto. A milá paní s pánem v tom autě se jí ptali na cestu. Nikdy nebyla dobrá vypravěčka, a nebyla schopná jim pořádně cestu vysvětlit. Poprosili ji, jestli by je tam nezavedla. Nikdy by si k cizím lidem do auta nesedla. Ale oni
byli tak milý. Dáma vypadala moc pěkně, měla dlouhé blonďaté vlasy zapletené do drdolu a veliký klobouk. Mohlo jí být tak 35 let, víc ne. A pán, nejspíše její manžel, krátkovlasý, se zajímavým přízvukem a pronikavýma očima. Nasedla tedy do zadu, a vysvětlovala cestu. A pak už si nic nepamatuje.