Klidně se mi smějte, že jsem jiná, ale já se směju vám, že jste všichni stejní:-)

Můj Pán, část 5.

2. března 2010 v 10:42 | El - text chráněný autorskými právy |  povídky o mém Pánovi
Další den s mým pánem.


Přijela k němu jako vždycky. Pozval ji dál. Seděl opět na svém křesle u počítače, a ona si klekla k jeho nohám na své místo. Tam jí bylo dobře, ale nikdy nevěděla co si pro ni pán vymyslí, co bude chtít, nebo jak ji bude trápit. Povídali si, ptal se jí co dělala, jak se měla, a zda se těšila na svého pána. Samozřejmě se na pána těšila, to byla totiž úplně zbytečná otázka. Vnímala ho postupem času úplně jinak než na začátku. Byl jí Bohem, mohl určovat co bude dělat, chtěla to tak. Byl jen on, její pán, a nikdo jiný ji nezajímal. Občas si připadala šílená, měla strach sama ze sebe, a uvědomovala si že by byla hodně smutná, kdyby to mělo skončit. Teď ale seděla u pánových nohou, a byla spokojená, protože se jí věnoval. Nikdy nevěděla co přijde. Dříve se hodně bála, byla nervozní a on to na ni vždy poznal. Teď to již bylo o něco lepší, ale trocha strachu vždy zůstávala, ačkoliv mu již důvěřovala. Sundej si tričko, vybídl ji. Rád ji trápil prsa, a když neposlechla, stiskl ji bradavku. To ji moc bolelo, a bolest ji vždy přinutila udělat, co po ní její pán chtěl. Měla velký strach ze tmy a z uzavřených prostorů. Měla klaustrofobii, což svému pánovi samozřejmě řekla. Jdi a přines ze skříně krabici, tu najdeš, přikázal jí. Zvedla se tedy a šla do předsíně pro krabici, kterou chtěl. Položila ji na stůl, aby na ni pán dosáhl. Klekla si na místo, jak ji pán naznačil gestem. To pak raději udělala příkaz rychle, aby se nerozlobil. Měla to udělat sama, bez toho aby ji musel upomínat.
Pán vyndal z krabice kuklu, kterou s pánem, nebo spíše pán vybral a řetěz, pochvilce si všimla že to je stahovací obojek na psa. Kuklu nesnášela. Bála se jí moc. Byla v ní tma, a nepříjemný pocit ji vždy svíral žaludek. Musela se poté spolehnout čistě na pána, a čekat co udělá, kdy ji pustí, nemohla prostě vůbec nic. Ani neviděla co se kolem ní děje. Chtěl jí kuklu nasadit. Nechtěla ani za nic. Uhýbala, chtěla utéct. Pán byl ale nemilosrdný, a kuklu ji nakonec nasadil. Přes ni ještě provlékl řetěz, na jehož konci jej připnul k vodítku. Připadala si hrozně. Měla strach. Chtěla se bránit ale nemohla, nešlo to. Jakmile pán uviděl náznak odporu, vytáhl si ji k sobě za řetěz a zatáhl tak že ji řetěz začal nemilosrdně škrtit. Jakmile se ji řetěz zakousl do krku, dostala velký strach. Bolelo to a cítila v hlavě tlukot svého srdce a všechno v ní bilo na poplach. Byl to neskutečně nepříjemný pocit. Nemohla dýchat. Ruce měla za zády, a věděla že když je dá do předu a bude se bránit, stisk nepovolí. Musela počkat až ji pán pustí. Ve zmatku ztrácela orientaci, a hučelo jí v hlavě a cítila chlad. Doposuď nic podobného nezažila. Ačkoliv ji takto pán dusil jen chviličku, připadalo jí to jako celá věčnost. Jen ho prosila a pak se mu svezla k nohám. Stisk povolil. Byla v šoku, měla strach a celá se třásla. Pán ji pochválil za to že se nebránila. Měla z pochvaly radost ale pořád byla mimo. Vždycky se moc těšila až jí pán nasadí obojek, ale teď z něj měla strach. Měla strach z chladivého stisku řetězu. Jinak se jí líbil, kdyžby nebyl stahovací. Sundal jí i kuklu, za což mu byla moc vděčná. Nesnášela ji. Nechtěla ji mít. Měla z ní stísněný pocit. Řetěz na krku ji ještě ponechal, prý kdyby zlobila tak stačí jen zatáhnout. To nechtěla zažít. Udělala by cokoliv jen ne okusit opět zakousnutí řetězu do svého krku. Byla nyní v absolutním zmatku. Vůbec nevěděla co má dělat. Nepřemýšlela. Byla teď a tady a nic okolo ní nebylo. Jen ona a její pán, kterému patřil její život. Pán vstal a ji držel na vodítku. Musela za ním co čtyřech jako fena až do ložnice. Musela jít rychle, ačkoliv se svázanýma rukama to šlo špatně. Když se opozdila řetěz kolem krku za který ji pán táhl se začal stahovat. V ložnici ji vytáhl na postel kde si ji vzal. Nejprve zepředu a pak ze zadu jako fenu. Chtěl aby byla prohnutá jako kočka a hlavu držela zpříma nahoře. Prej ji dole mají jen hnusné feny, a ona přece není. Snažila se tedy být prohnutá a držet hlavu tak jak chtěl. Ale bylo to obtížné, a občas zapoměla, to si ji opět přitáhl za obojek. Když neškrtil tolik, bylo to snad i příjemné. Cítila jen tlak na krku, a při tom když si ji pán bral ji to připadalo vzrušující. Cítila se mu podmaněná, vydaná napospas jen jemu, a tlakem na krku jí to dával neustále najevo. V tu chvíli nic nepotřebovala, měla všechno co si přála, co potřebovala a co ji dělalo šťastnou. Milovala svého pána, a když si ji bral tak byla nejšťastnější. Bylo ji ale nějak zvláštně. Byla nejspíš ještě v šoku, to nevěděla. Připadala si jako ve snu. Všechno bylo zastřené a ona nevnímala nic kolem sebe. Nezajímalo ji to. A byla unavená. Nevěděla co se s ní děje. Nic podobného nezažila. Na noc zůstala u svého pána, směla spát vedle něj v posteli. Ale nebylo jí dobře, chvilku jí byla hrozná zima, pak zase horko. Věděla že dostala horečku. Byla to její první horečka způsobená tím že chtěla být otrokyní. Byla způsobená strachem, šokem a vyčerpáním. Ale byla šťastná protože jí začínal nový život. Život který si přála, a který si až nyní dokázala povolit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama