Klidně se mi smějte, že jsem jiná, ale já se směju vám, že jste všichni stejní:-)

Gejša

8. března 2010 v 22:55 |  cizí kultury
Od roku 1751 se v Japonsku začaly objevovat Gejši, nebo také ženy večera a ženy bez jména. Většinou to byly sirotci, které rodiče prodaly do velkých měst, do Domu Gejš. Tady dívky vyrůstaly, chodily do školy a poté se učily jednomu z nejkrásnějších umění na světě.

Měla velice přísný režim a bylo velmi těžké uspět. Většinou je zaučovaly starší zkušené gejši, po letech učení, měli dívky svůj první debut (vystoupení) a tam se snažili co nejlépe ukázat. Po nějaké době vystupování a dělání společnosti mužům pak prodali své panenství, cena byla určena podle žádanosti a oblíbenosti. Gejša vždy nabídla koláček několika bohatým mužům, to bylo znamení, že je ,,naprodej" a pak si vybrala muže, který jí zaplatil nejvíc. Gejša nemá nic společného s kurtizánou, nebo-li lehkou holkou, gejši byly umělkyně, nepředváděli sebe, svá těla, ale umění a své schopnosti. Musely být chytré, vzdělané a také trochu vypočítavé. Žily jen pro to aby mohli dělat společnost mužům a přikrášlovat a zpříjemňovat jejich život, muž který gejšu "zaměstnával" a plati se nazýval patronem, tomu gejša patřila. Gejši neměly žádný soukromý život, neustále o sebe dbaly, chodily do čajoven a snažily se být pořád v nějaké společnosti. Měli těžký, ale i krásný život. Dokonalá gejša byla žádaná, krásná a bohatá, nosily drahé ručně vyšívaná kimona z pravého hedvábí, kimona byla jejich nejdůležitější věcí, bez drahého kimona, dobrého líčení a jiných potřeb, nemohla být dívka gejšou. Je plno tajemství okolo Gejš, která znají jen ony a která asi navždy zůstanou utajena. Svět gejš byl nádherný, tajemný a smutný, Gejša nemohla milovat, neměla přátele ani lásku. Název Gejša se skládá ze dvou částí: Gej: umění a Ša: oslovení pro osobu. Dívky poté co se dokonale naučily věemu, co musí gejša umět, prošly rituálem, při kterém odhodily svou minulost a jméno, poté dostaly sméno nové, mnohem vznešenější a hodné gejši. Pak začaly úplně nový život. Život Gejš dokonale ukazuje nádherný film Gejša, určitě stojí za to se na něj podívat.

Slovo geiša se začalo běžně užívat v 17. století jako označení pro ženy, které dovedly dobře zpívat, tančit i jinak duchaplně bavit hosty (doslovný překlad "žena předvádějící tradiční umění"). Dnes jich už není příliš mnoho a také stát se geišou není nijak snadné a předpokládá to zvládnout řadu náročných dovedností.
Výchova budoucích geiš začíná i dnes často u pětiletých dívek a již tehdy se tato děvčátka začínají učit tančit, zpívat, příjemně hovořit a studují i umění čajového obřadu, aranžování květin (ikebany) a dalších tradičních japonských umění. Dorůstající dívky se pak stávají nejdříve "učednicemi", které se tradičně nazývají v Tokiu Hangjoku (psáno znaky: poloviční + drahokam) a v Kjótu Maikó (tančící dívka). Teprve po jisté době učení se mohou stát pravými geišami.

Přestože v životě dnešních Japonců už nehrají tak důležitou úlohu, jak se někdy cizinci domnívají, stává se ještě stále dosti často, že obchodníci a podnikatelé na jednání s partnery v některém nočním podniku k sobě přizvou geiši nebo hangjoku, případně maiko. Jejich přítomnost vždy zvýší lesk takové schůzky. Některé restaurace mají své vlastní geiši, ale nejčastěji je lze objednat telefonicky pomocí zprostředkovatelských organizací. Geiši i jejich učednice se oblékají pouze do kimon tradičních střihů a i jejich účes, nalíčení a celé vystupování musí být takové, aby uspokojilo i ty nejnáročnější znalce japonských kulturních tradic. Navíc musí umět zpívat, tančit a hrát na tradiční japonské hudební nástroje a také konverzovat s hosty na nejrůznější témata. Japonští muži si u gejš nejvíce cení umění obratné konverzace. Musí znát novinky dne, nejnovější klepy ze světa zápasníků sumó iz divadelního zákulisí, musí umět vyprávět dvojsmyslné vtipy a něžně - nebo jindy zas frivolně - zalichotit. Gejša má přečtené ego každého muže a dovede ho pěstovat jako okrasnou zahradu. Během večera gejša obvykle vystupuje na jedné nebo dvou společenských akcích a má dva volné dny v měsíci. Mívá mnoho zákazníků a doufá v zámožného mecenáše, který bude podporovat její další vzdělání, kupovat jí drahá kimona, jezdit s ní do ciziny a možná jí jednou pomůže založit vlastní obchod. Může se stát, že s ním bude mít dítě, které on uzná za své a bude ochoten je podporovat. Ve výjimečných případech může být koncem takového příběhu i svatba a nový život. Nestává se to však často, mnohem častěji zůstávají gejši u svého povolání celý život. Jejich průměrný věk dnes přesahuje čtyřicítku. Starší gejši vedou domy a starají se o výchovu dorostu, vyučují tanec a hudbu a při každoročních slavnostech předvádějí, co ještě dovedou. Pod těžkými parukami a v navlečených kostýmech pak v záři reflektorů na nějakou dobu zapomínají na svůj skutečný věk. Výchova budoucí gejši je nejen složitou, ale také nákladnou záležitostí. Maiko musí dostat umělecké vzdělání, musí mít desítky drahých kimon a majitelka domu jí kromě toho platí i stravu a běžné zaopatření. Část nákladů dosahujících desítky milionů jenů potom gejša své opatrovatelce splácí.
Současné Japonsko je zemí rychlých proměn. Čtvrti gejš, kdysi oázy kultivovanosti a tradic, ztrácejí v hektických velkoměstech na významu a dnešní Japonci dávají přednost exkluzivním golfovým klubům, kasinům nebo nejrůznějším masážním salonům a nočním barům. Ještě počátkem století dosahoval počet žen ve "vodním řemesle" osmdesáti tisíc. Dnes jich je sotva dvacet tisíc a téměř všechny jsou zaměstnané v tradičních termálních lázních onsen . Lázeňské gejši se pohybují na hranici zábavy a prostituce a klasické gejši jimi vesměs opovrhují.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iva Iva | 3. ledna 2012 v 17:27 | Reagovat

Pěkný článek.:)

2 Nadzu Nadzu | 15. prosince 2012 v 0:10 | Reagovat

Sayuri,Sayuri,Hatsumomo~ přivedla mě sem subinka,ale tohle je krásný článek(sice nevím nic moc nového ale :3) úžasný, jen tak dál :)

3 Pretty Mare Pretty Mare | Web | 17. dubna 2014 v 17:11 | Reagovat

Zadat do vyhledávače Gejša je docela záludné. Vyskočilo mi toto, docela mě zarazil název blogu, ale hledala jsem jen toto téma... :)
Film Gejša(2005) mě moc nezaujal... Více mě dostala kniha. ;)
Myslím, že učení na Gejšu většinou začíná v tradičních 3 roky a 3 dny. Ale nevím... :(
Jinak je to moc hezky napsané.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama