Klidně se mi smějte, že jsem jiná, ale já se směju vám, že jste všichni stejní:-)

Nitro subinky a otrokyně?

24. února 2010 v 13:18 | El - text chráněný autorskými právy |  povídky
Smích či pláč? Co máš raději Eli?? Nevíš sama viď, ale snad ten pláč, který osvobozuje, uvolňuje, a který je tak příjemný a krásný, jsi při něm nádherná, jako krásná dívka, co je na obrazu, který máš v počítači.

Zoufalství, ji také může vystihovat, ale ona není zoufalá víš to Eli, chápeš ji a cítíš s ní, chtěla bys byt jí, krásnou dívkou z obrazu, černobílého gothického obrazu, plným krve, a bolesti. A on? On tě klidně nechá jít, budeš moct odejít kdy se ti zlíbí, nebude o tebe bojovat, nebude tě prosit zůstaň Eli jen zůstaň….ale ty to takhle přeci chceš drahá Eli, chceš být ponížená, bolavá ale svá. Láska a city, ty nevydrží, vědělas to už jako malá holka, vždy sis připadala jako cizinec, jako od někud jinaď, z jiného světa, lidi ti nic moc neříkali, jsou hodně sobečtí a zlí, a to ti vždy velmi vadilo. Umělas číst ve tvářích, viděla jsi jejich sny a jejich životy, ale o tuhle schopnost jsi časem přišla, snad jsi to i chtěla Eli, nevidět a neslyšet jejich nářek a bolest. Nedokázala jsi jim totiž pomoci, ačkoliv jsi si to tolik přála. Po jeho smrti, po odchodu jediného člověka na tomto světě, kterého jsi milovala, a který miloval tebe Eli, jsi se zbláznila, ze žalu snad, z nejistoty určitě. Nikdy jsi se nechtěla vdávat, je to pro tebe příliš svazující. Copak se dá vítr chytit? Tvá povaha je vítr, někdy vánek, jindy vichřice, a ty sama nevíš kdy bude to a kdy ono. A teď jsi v kleci, která má jen těžká železná dvířka, kterými bys musela projit. Miluješ ho, to ano, ale chybí ti vzrušení, žádostivost a oheň, ten který jsi vždy hledala, a hledala, v očích jejich, všech. On jej má, ale žít s ním také nedokážeš Eli. Chceš být volná jako pták Eli, a jít kam se ti zrovna chce, a spát s kým chceš. Někdy zadarmo, pro toho koho máš ráda, pro ostatní za peníze. Líbí se ti když platí za tvé tělo Eli, když se jej dotýkají, milují ho, přitom ani neví jak se jmenuješ. Je to osvobozující, je to jen chtíč, ale asi i touha,
chceš jit pryč a při tom nechceš Eli, odjet daleko, do jiné země. Ale je to jen útěk, nic by se nezměnilo Eli, musíš najit sama sebe, ale to hledej v sobě Eli ne okolo sebe. A co ten co tě vždy obejmul? Ten už tady není pro tebe, jediný člověk, který rozuměl tvému nitru a bral tě tak jak jsi Eli. Přilnula jsi k němu, a cítila jsi se s nim v bezpečí Eli, věděl to, ale po nějaké době jsi zase musela pryč. Chtěla jsi si ublížit, sáhnout si na dno svých sil, svého nitra a svého srdce plného lásky. Mělas totiž očekávání, to je ale k ničemu Eli, nečekej nic, nečekej to takové nebo makové, ber to jak to přijde, prosím Eli, ušetříš si hodně starosti i bolesti. Je teď s jinou a ty k němu nesmíš, protože to bolí. Ale ne jen tebe ale i jeho. To už také víš. Ale co dělat, když potřebuješ obejmout Eli? Jít pracovat jako děvka? Prodávat své tělo, být otrokyně pro toho kdo si zaplatí? Je to asi řešení Eli, ale ne na dlouho, zase budeš muset odejit, budeš utíkat, a až kam Eli? Kde chceš konečně skončit? V řece? V řece kterou miluješ a říkáš jí moje řeko?? tam? no možná, ono to je svým způsobem jedno kde vlastně skončíš. Každej někdy skončí. To víš. Nejsi hloupá ani naivní. Jen jsi měla své sny, touhy, ale nějak to nejde tak jak by sis přála viď Eli. Co takhle obejmout svoji manželku, když ji tolik miluješ?? říkáš mu neustále, ale on tě neslyší, protože nechce slyšet, víš Eli??? A ty tomu vůbec nerozumíš, nestojí o mě, nevzrušuji ho už? Vždy jsi se cítila jako bohyně, když tě chlapi milovali, platili si za tvoji lásku, bylo to příjemné. Teď nesmíš nemůžeš nikam jen tak jit, jet či spát s kýmkoli pro peníze. A on tvůj pan, chce ti ublížit, denodenně ti to píše, a ty jeho slova, jeho výhrůžky hltáš jako šílená, jojo crazy, to je to slovo, které tě vystihuje Eli. Jsi šílená, několikrát jsi již přemýšlela o léčení, viděla jsi sama sebe v léčebně, za mříží nebo v parku mezi ostatními blázny. Bylo ti tam hezky, příjemné, žádné starosti, žádný stres, pohoda, ptáci, stromy, krása. I on tam prý byl, zkusil si to, zhroutit se je tak snadné. Nepřijde ti špatně, ze děláš to co chceš, ze jsi kurtizána pro toho kdo si zaplatí. Nikdy jsi nešla levně Eli, cítila jsi se luxusně, v drahých hadrech, v drahých hotelích, kde jsi byla chvilku host, v apartmánech, vybavených těmi nejluxusnějšími kousky. Mohla jsi zde i nějakou dobu zůstat, na návštěvě v krásném městě, bydlet v hotelu, být ctěná, ale stejně jsi byla jen děvka, jako kterákoliv jiná. Chtěla jsi i lásku, která občas, byla občas ne, ale když byla moc dlouho, přestal tě bavit. Musela jsi utéct. A není tvůj život Eli jen o útěku? Utíkáš od jednoho k druhému, a hledáš své štěstí. Teď když jsi si myslela že jsi na konci své cesty, zase utíkáš, Eli pryč? Víš co všechno ztratíš? Už jednou jsi to zkazila, a chceš to i přes to udělat znovu Eli? Proč? Moc tě to mrzí, pořád si to přehráváš, že by ses zachovala jinak, jinak než před tím, nenechala bys ho čekat na nádraží, přišla bys. Tehdy jsi však nepřišla a on odjel. Teď to uděláš znova, přesto že víš že tě to bude hodně mrzet Eli. Nechápeš sama sebe, to co chceš nevíš. Eli. Jsi z toho smutná. Ale nemůžeš si pomoct. Je to křik o pomoc který ale nikdo neslyší. Nikdo tě nevnímá i když se probíjíš davem a křičíš, všichni chodí jen kolem tebe a vůbec si tě nevšimnou. Tak si připadáš. Pořád se to v tobě pere. Máš zůstat klečet u jeho nohou a poslechnout ho?? Nebo se raději sebrat a vypadnout z jeho bytu? Nakonec se stejně rozhodneš zůstat a plnit jeho příkazy, nechat se bít bičem přes zadek i záda, ponižovat. Líbí se ti to Eli. Je to tvůj svět. Řetězy, biče, křik a pár slz, které ti občas uniknou. Šukání se ti moc líbí, vášeň, obrovská vášeň, která vás oba spojuje v jedno. Líbáš ho, na rty, tvář, na ramena, krk, všude kde ho vnímáš. A on přiráží co nejvíc a nadává ti. Jsi jen jeho kurva, tak tě i bere. Pak tě pošle vykoupat a obléct a Eli pak tě klidně vyhodí z toho svého bytu. Vyhodí tě na ulici, a řekne čau, měj se. Jsi naštvaná, ale stejně když zavolá přijdeš znova a uděláš co řekne. Proč to nevíš. Možná pro tu vášeň, patříte k sobě? To nevíš, ale když ho líbáš tak rozhodně ano. Líbí se ti Eli, líbí a moc. To je špatné, není to dobře pro tvoji budoucnost, pro tvojí kariéru, jestli někdy nějaká bude. Máš svůj život ve svých rukách Eli, tak ho nes, a opatrně prosím, je velmi cenný.
Tvůj anděl má co dělat aby tě držel při životě Eli, a ty mu to pěkně ztěžuješ….nejsi sobecká, to ne, ale jak už jsem říkala jsi blázen, nikdo tě nedokáže zkrotit, ono to asi ani nejde. Možná, že by to někdo dokázal, ale těžko říct. Musel by byt hodně tvrdý viď Eli, abys byla taková jaká bys měla normálně být. Často čteš knihy, které ti jsou blízské, utíkáš do krajin, které jsou ti mnohem blíž než tento svět. Ale i ty Eli si hraješ svoji hru a vytváříš svůj svět, a jakej si ho uděláš, tak v ňom pak budeš žít. To je pravda, to víš, a ctíš. Jenže jak hrát svoji hru správně, toť otázka. Není to jednoduché, ale to ani nikdo netvrdil, ale zase v jednoduchosti by nebyla ta vášeň, která je třeba aby to bylo zajimavé. Několikrát spadneš, někdy i hodně ošklivě, ale díky tomu se poučíš, a uděláš to pak třebas jinak, je to ve skutečnosti zábava, i když složitá, a někdy bolí.
Ať si pak nestěžuje, nechce tě, pořád tě odmítá, tak ať se pak vůbec nediví, když chceš žít, užívat si, a řádit. To je přece normální, přirozený na mladou holku, ještě takovou jako jsi právě ty. Nemůže se ti nikdo divit. Vzrušuje tě víc, on, ten druhý, chce tě, rád se tě dotýká, nemiluje tě, to ne, to po něm ani nechceš, jen aby se ti věnoval, jen tobě, žádné jiné. To jo jsi žárlivá, víš to moc dobře, i když i ty umíš odpouštět a přemýšlet. Snažíš se vždy najít příčinu a důsledek je již ta konečná kterou není třeba rozpitvávat. Možná jsi až příliš tolerantní, nechceš nikoho omezovat, a nechceš se nechat nikým omezovat. Ale na tom není přeci nic špatného. Špatní jsou ti, kteří to nechápou, a nechtějí se chovat loajálně, ty ti vadí. Co dál co dělat, jakou cestu si vybrat?? Jedna cesta je jednodušší, druhá složitější, ale obě budou trochu bolet, a u obou bude i to štěstí. Tak si stačí jen vybrat. Jet na koni lesem, to miluješ, tak proč nejezdit častěji? Proč nedělat věci, které tě naplňují a které tě potěší? To je přeci účel života. Užívat si jej, věnovat se mu a chtít po něm maximum. Chtít co může nabídnout a být šťastná. Štěstí, to je hodně zajímavé slovo, plné mnoho významů. Potkala jsi dva úplně stejné lidi, krásné, prosvěcené světlem, na dvou identických koních, Jako by se snesli přímo z nebe, před tebe a tvého koně. A usmáli se na tebe, takovým zvláštním naplňujícím úsměvem. Plným radosti, a krásy. Všude bylo tak nádherně, chtělo se ti létat. Prostě úžasná atmosféra, jen v několika málo okamžicích, které ti připadali jako obrovsky dlouhá doba. Pár sekund. Minuli jste se a jela jsi dál svou cestou. Ohlédla jsi se ale nikde nikdo. Hledala jsi je po celém lese. Jakoby se po nich zem slehla. Byli to oni to víš. Ale jaký byl jejich význam? Ukázat ti nádheru obyčejného okamžiku v přírodě? Na hřbetě nádherného koně? Asi ano. Myslíš na ně. Třeba je ještě jednou potkáš, možná si je již viděla ve snu, asi ano, když na to teď vzpomínáš. Byli to nejspíše oni. Krásní lidé, ale ve snu měli obavy. Obavy o tebe Eli. Podívali se na tebe, a byli trošku smutní, ale jakoby říkali jdi dál, ty svoji správnou cestu najdeš. Neboj se jsme s tebou a budeme při tobě stát Eli. Jsi naše, patříš přeci k nám. To víš už dávno. Nejsi člověk Eli, jsi jen v jejich těle. Takovém zvláštním. Můžeš pociťovat teplo, zimu i bolest. Díky bolesti se dostáváš do stavu kterému někdo říká nirvána. Ano je to ten pocit naplnění. Proto ji vyhledáváš. Jsi poté blíž svému domovu Eli. Hledáš domov i tady na zemi. Jsi tu jen host, a podle toho se i máš chovat. Nejsi tady ale jen náhodou máš tu důležitý úkol. Zatím nevíš jaký, ale víš že je, že existuje a je moc důležitý. Víš toho moc, ale ostatní to nechtějí slyšet. Neslyší tvůj křik, tvé varování, ani to že se za ně můžeš přimluvit, odpustit jim. Oni o to snad ani nestojí. Lidi. Zvláštní rasa, která nechce nic vidět ani nic slyšet. Ty sama jsi také raději nechtěla, byli s tím jen problémy….

Někteří o tobě říkají že jsi divná, možná ano, ale kdo tě může vlastně soudit? Kdo je divný a kdo normální? To se přeci takhle nedá říct.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama