Klidně se mi smějte, že jsem jiná, ale já se směju vám, že jste všichni stejní:-)

Můj Pán, část 2.

25. února 2010 v 14:05 | El - text chráněný autorskými právy |  povídky o mém Pánovi
Můj Pán, část 2.

Veškeré zábrany které do té doby měla rázem padli. Bylo jí jedno co bude dělat, co si o ni ostatní budou myslet.

Chtěla se bavit, a to bylo nepřednější na co teď myslela. Napsala mu.
Pozvala ho do čajovny, kde se dříve scházeli. Přišel, to ji moc potěšilo. Byl jediný kdo o ni věděl skoro vše, co se týkalo jejích sexuální fantazií. Chtěla být jen jeho. Chtěla mu klečet u nohou, a být jen jeho otrokyně. Milovala ho již dávno, ale nebyla schopná udělat to co chtěl, udělat všechno. Teď jí to už bylo jedno a naopak chtěla udělat všechno ale jen pro něj. Pro toho kdo se jí líbil, a koho mohla již dávno mít jako svého pána, ale doposud to odmítala. Přišel, povídali si, dodělával zrovna nový byt, který si koupil. Mluvili hodně o práci, a o běžných věcech. Bylo to fajn. Uvolnila se, bylo jí příjemně. Neřešila v tu chvíli skoro nic, jen poslouchala. V dalších dnech se neviděli, ale povídali si přes icq. Takhle přes internet se jí povídalo o svých touhách mnohem lépe, než když se mu dívala do očí. Byla z něj nervózní, celkově se nerada svěřovala, komukoliv. Ptal se jí na všechno možné, na to co je schopná pro něj udělat, co všechno zvládne, jestli dokáže být opravdovou otrokyní. Nevěřil jí že to myslí vážně, a že opravdu zvládne udělat cokoliv. To ona vlastně také nevěděla, ale byla jistě schopná udělat na svůj vkus hodně. Mnohem více než-li předtím. Byla už hodně zklamaná, také hodně vyzkoušela, a na pravou lásku už nevěřila. Nechtěla po něm žádná vyznání, žádná slova lásky, jen chtěla být jeho věcí. Jeho majetkem. Chtěl aby vyplnila dotazník, který byl na internetu. Již dříve jej vyplňovala, částečně pro sebe, a také kvůli kamarádovi, který byl zvědavý, jaké jsou její názory na různé sexuální praktiky. Poslala mu nick a heslo, ale připsala že dotazník vyplňovala již dříve a samozřejmě i docela odvážně. Mnoho věcí z těch ke kterým přiřazovala známky jako ve škole nikdy nedělala, ale uměla si alespoň v mysli představit že by to zkusila a některé praktiky ji hodně lákali. Začali si psát každý den, oslovovala ho pane, i když občas zapomněla, ale snažila se aby ji chtěl. Dávala si pozor na každé slovo, aby nenapsala nějaký nesmysl. Ptal se jí na hodně věcí. Jestli kvůli němu bude šlapat, fetovat a další. Zda je schopná se kvůli němu, tedy spíše službě u něj, vzdát všeho co nyní má. Odpověděla mu že ano. Uvědomila si že jí dělá dobře být ponížená, že už jí plno věcí nevadí, a že když nebude mít svého pána, stejně bude buď hledat jiného, a nebo skončí jako otrokyně v nějakém bordelu. Bylo jí to vcelku jedno, ale chtěla raději mít pána, který ji bude mít i trochu rád a na kterém jí bude záležet. To bylo pro ni velmi důležité mít pro koho to všechno dělat. Bylo fajn zašukat si a vydělat peníze, ale nebylo tam to vnitřní uspokojení, že něco udělala správně. Chyběla pochvala. Také nebylo komu se svěřit, přeci jen málokdo z jejího okolí byl schopný přijmout že chce být otrokyní, a sexuální hračkou. Její kamarádi o ní nic nevěděli, nesvěřovala se.
On o ní věděl skoro vše, sice ne o jejím předchozím životě, ale o tom co nyní chce a potřebuje věděl jen on. Šlapat chodník se jí hnusilo. Nechtěla být jako nějaká levná děvka u chodníku a dát každému za pár šupů. Byla sice děvka, ale vždy si vybírala, a chtěla za své tělo odpovídající odměnu. On to věděl, ale stejně ji chtěl pokořit. Udělala by to pro něj. Fetování považovala za nesmysl, s pár feťákama se již měla tu čest setkat, jedna její kamarádka, kterou měla hodně ráda a se kterou jezdili na koni, se několikrát sjela a pak už nemohla ven. Jejich kamarádství skončilo, ačkoliv se jí snažila pomoct. Nemělo to smysl. Bolelo ji to ale musela ji nechat jít si svou cestou. Proto nechtěla skončit jako ona. Bez možnosti útěku. Sice má silnou vůli, kouřit přestala ze dne na den, jen se rozhodla, ale drogy jsou přeci jen něco jiného. Byla by ale schopná se vzdát toho co nyní má kromě svého psa. Vždy si představovala že bude mít svůj vlastní malý byt, nebo domeček, kde bude bydlet jen ona sama se psem. Bude mít velkou červenou pohovku, obrovskou knihovnu přes celou zeď a kulatou měkoučkou postel na vyvýšeném stupínku. Vždy se jí líbila exotika, čína, ale i třeba surová gotika. Ráda by vše skloubila v jedno a v jejích snech to tak i bylo. Teď ale viděla svůj svět trošku jinak. Bylo jí jedno jak bude bydlet, s kým, komu podrží a jakým způsobem. Jediné co by jí mrzelo by bylo ponížení před kamarády. Nechtěla aby to o ní věděli, jaká je, co chce a co dělá. Také si dávala pozor na své zdraví, nechtěla chytnout nějakou nemoc, kterých bylo všude opravdu dost. Nesnášela doktory ani nemocnice. Vždy se jí tam dělalo špatně. Jednou tam musela kvůli žílám které si podřezala. Byla prostě úplně na dně, a neviděla jinou možnost. Přišlo jí to jako nejlepší možné řešení. Vzala si nůž, který dostala od svého tehdejšího přítele, byl to nůž z bajonetu, aspoň si myslím, říkal jí to. Bylo to jednoduché. Jen přiložila čepel a trhla, tvrdě. Bolest ji hodně překvapila nečekala ji takovou. Sesula se k zemi a pomalu se propadala do letargie. Bylo jí fajn. Přítel ji tehdy odvezl do nemocnice, a vše ututlal, měl by z toho asi průser, když byl jeho táta velký zvíře. Prý by ji zavřeli do blázince. Nenáviděla ho. Dnes si vše uvědomovala v sytých barvách. Tehdy to nešlo. Nechtěla vidět realitu. Dnes už ji chtěla vidět i ji žít. Proto chtěla jeho. Byl na ni tvrdej, ponižoval ji a ona čekala na to až ji pohladí a řekne ji něco hezkého. To jí ke štěstí bohatě stačilo. Když k němu přijela domů, musela si k němu kleknout. Seděl za stolem u počítače na otáčecí židli. Když přišla otočil se k ní a nařídil ať si před něj klekne, na místo, jak říkal. Udělala to. Ruce dala za záda ale celá se třásla, těžko říct zda strachem, nebo chtíčem a vzrušením. Ošahával ji, nesměla mu odporovat. Jakmile trochu uhla nebo odmítla poslušnost, chytil ji tvrdě pod krkem a přidusil ji. Jeho stisk byl tak velký že nemohla dýchat. Bylo to ochromující a přitom vzrušující. Její pocity vzrušení a ponížení se mísili se strachem. Ale věřila mu. Věděla že jí neublíží. Milovala ho. Proto jaký byl. Nebral na ni ohledy a přitom věděla že si dává pozor.
Šla se umýt, a pak musela nahá po kolenou přijít za ním. Připadala si hloupě, ale udělala to. Odvedl ji do ložnice, a hodil na postel. Pak si ji hodně tvrdě vzal. Nebyla na něj zvyklá, bolelo ji to. Musela křičet, nemohla si pomoct, ačkoliv věděla, že má být zticha. Nadával ji, líbilo se jí to. Dostávala se do zvláštní extáze, chtěla ho líbat, chtěla ho cítit všude. Jindy takový pocit nezažila. Byla to velká bolest smíchaná s obrovskou dávkou vzrušení a snad i strachu. Cítila se jako děvka, jako věc, kterou si jen tak vzal. Ale přeci jen v tom byl i cit. To cítila. Nechtělo se jí domů, ale musela. Nejraději by zůstala u svého pána, u jeho nohou. Kdekoliv. Napadlo ji že by bylo lepší nemít žádné známé, kamarády, a žádné povinnosti. Pak by byla šťastná. Neměla by předsudky, ani k sobě ani k jiným. Brala by realitu tak jak je, a nepřetvářela by si ji pro sebe. Jediné co ji vždy hodně vadilo byli jiné ženy. Nikdy nebyla dravá, taková ta holka, co přebere chlapa jiné. Neměla to zapotřebí a přišlo jí to ubohé. Věděla že by ji hodně chlapů chtělo. Chtělo by jí bít, a ponížit, užít si a pak dělat jaká je to děvka a opovrhovat jí. Pak by byli rádi za ty své přítelkyně, na veřejnosti skvělí manželé, citlivý tátové, ve skutečnosti takový jaké je znala. Ale hodně holek, manželek, které nazývala chudinky tohle pro ně nikdy neudělali. Nenáviděla je. Byla žárlivá. Moc. Věděla že by jí hodně bolelo vidět ho s jinou. Také si ale uvědomovala svoje postavení, svoji pozici. Několikrát ji ukazoval že se mu líbí více ženskejch najednou, domina a subka, více subek, a tak podobně. Bylo to těžké. Ale brala to tak, že se to možná stane, možná ne. Přála si ale aby ne. Zvládla by to, to ano. Ale už by to nebylo takové. Nevšímal si jí. Když někam spolu šli, dělal jako by tam nebyla. Povídali si to ano, ale něco jí chybělo. Chyběl jí dotek jeho rukou. Jeho zájem. Moc tomu nerozuměla, nevěděla co má dělat. Na jednu stranu to bylo lepší, nemohl je nikdo vidět, nikdo nařknout. Na druhou stranu ji to přivádělo k šílenství.
Chtělo se ji křičet a brečet zároveň, utéct někam pryč, daleko od všech co by ji mohli vidět a ptát se jí na něco. Nebyla by schopná odpovědět ani na to jak se jmenuje, natož proč je smutná, proč řve. Asi už nebyla schopná nikoho milovat upřímnou láskou. Byla schopná milovat jen svého pána, toho kdo ji dokázal pokořit a podmanit si jí. O nikoho jiného už nestála.
Její dlouholetý kamarád ji opět pozval na cestu do ciziny. Odmítla ho. Nemohla odjet, nechtělo se jí, bylo to moc složité. Nechtěla už s ním spát, nechtěla si hrát, protože ho měla moc ráda, a nechtěla si dělat v hlavě ještě větší zmatek, než nyní měla. Odjel tedy nakonec sám. Několikrát jí volal, jestli si to nerozmyslí. Nerozmyslela. Pověděla mu do telefonu to co už mu chtěla nějakou dobu říci, o tom že má pána, a že už není svobodná. Zlobil se na ní. Hodně. Bylo jí to moc líto. Napsal jí mnoho věcí, které ji boleli a které byli pravda. Úplně přesně vystihl její rozpoložení, jako kdyby jí viděl do hlavy. Miloval ji již dlouho, varoval ji před životem, který si dobrovolně přála žít. Varoval ji před tím že se změní, což už se dělo, že už nebude mít vše ve svých rukách. Varoval ji před životem který ji s ním čeká. Překročila už jisté hranice, a bude chtít pořád víc a víc. Na konci je už jen její tělo bez duše a bez možnosti rozhodování. Udělá prý pak absolutně cokoliv. Zná prý několik takových holek. Přirovnával ji k jedné jeho kamarádce, dříve modelce dnes již otrokyně. Měl o ni strach. Milovala ho. Jenže co dělat? Jak si uspořádat život aby byli všichni spokojení? Bylo jí to jedno. Nezáleželo jí na ostatních, jen na sobě. Dříve koukala příliš kolem sebe, a na ni samotnou ji už nezbýval čas. Dnes to viděla jinak. Někdo by mohl říct že je sobecká, ale ona nechtěla nikomu ubližovat, jen si žít po svém, a tak aby byla šťastná. Peníze ji šťastnou neudělají, to věděla, manželství také ne, šťastná byla jako děvka u nohou svého pána. Hodně věcí i lidí ji zklamalo, málokdo na ni bral ohledy. Ani vlastní rodiče na ni ohledy nikdy nebrali. Vždy si musela vše vybojovat sama. Někdy to šlo lépe, jindy se to nepovedlo, brala to jako prohru. Bylo ji pak smutno, ale city se u nich nikdy nenosili. Nebylo normální přijít a říct miluji tě. To nikdy neslyšela. Jen od kluků, se kterými chodila. Proto asi i takto brzký útěk z domova, již v 16. Ublížilo jí to ale i pomohlo. Našla jiný svět. Učila se žít jinak, nedalo se říct lépe ale jinak. Byla to pro ni dobrá i když i hořká zkušenost. Naučila se utíkat. Prostě se vypařila. To byl její styl řešení problémů. Nedokázala se už problémům podívat do očí. Dostávala záchvaty paniky a úzkosti. To pak usínala, celá se třásla vyčerpáním, stačil pak již zvýšený hlas, a vypínala. Prostě přestávala vnímat okolí, a buď omdlela, nebo se přesunula do svého vlastního světa. V té době měla problémy s jídlem. Byla moc hubená, vůbec si to neuvědomovala. Nebylo to proto že by chtěla být hezká štíhlá a tak, neuvědomovala si svoji váhu, svoji krásu, jen neměla chuť. Chuť k ničemu. K jídlu, k životu. Skončila v nemocnici, kde se učila jíst a především žít. Bylo jí tam moc dobře. Nechtěla se vrátit domů. Její rodiče ani o tomhle nevěděli. Nevěděli o ničem. Nezajímala je. Občas si v nemocnici představovala, jak ji přišli navštívit, pohladili ji a řekli jí že ji milují, a že budou rádi že se vrátí domů. Nikdy se to ale nestalo. Zůstalo jen u snu. Chtěla jednoho jediného člověka kterého bude milovat, vzhlížet k němu, a on ji bude chránit, a mít ji rád. Našla ho nebo ne? Milovala svého pána.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JFAF JFAF | 9. srpna 2010 v 18:29 | Reagovat

Hezky píšeš. Ale pozor na shodu podmětu s přísudkem.

2 Luccinkaa Luccinkaa | 27. ledna 2012 v 22:46 | Reagovat

ahojky, ztotožňuji se s Tvými slovy, i když já se takto ani rozhodnout nemohu, protože už mám rodinu. Ale moc pěkné.. Měla jsem to hodně podobně v životě...

3 Miserely Miserely | 31. října 2012 v 21:37 | Reagovat

zajímavé na čtení, jsem zvědavá až se pročtu dál :) moc dobře to chápu, i když jsem v trochu jiné situaci :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama